Robotická rehabilitace chůze

Robotická rehabilitace chůze je v popředí zájmu odborné veřejnosti již zhruba po dobu třiceti let. Tento vyspělý způsob práce s pacienty, má počátky v devadesátých letech 20. století, kdy se začala používat terapie pacienta odlehčeného v závěsu nad běžícím pásem. Tento způsob terapie byl velmi náročný jak na počet terapeutů, tak na jejich fyzickou zátěž. Dva terapeuté v nepohodlných pozicích manuálně vedli dolní končetiny pacienta a třetí musel kontrolovat posturu klienta. Jen o pár let později vznikla první verze systému robotické rehabilitace chůze Lokomat od firmy Hokoma. Díky neustálému rozvoji tohoto oboru a novým vědeckým poznatkům je tato sféra pro výrobce nesmírně zajímavá, tudíž se na trh dostávají stále nové typy přístrojů od mnohých výrobců. V současné době se používá množství různých systémů pracujících na různých principech, včetně mobilních asistivních exoskeletů.
Neurofyziologickým podkladem pro tuto terapii je míšní autonomie, plasticita CNS a motorické učení. Při práci s těmito technologii je cílem vyvolat u pacienta vyšší odezvy než jen primitivní reflexní reakce , důraz je kladen také na vlastní aktivitu klienta. Předností robotické rehabilitace je, podpora a ulehčení pohybu nebo také naopak kladení řízeného odporu pohybu pacienta, zajišťování přesnějšího dávkování zátěže, zvládnutí vysokého počtu opakování s větší přesností pohybu a a výhodou je též měřitelnost výsledků. Plusem práce s pokročilou rehabilitační technologií je také nesporně ulehčení fycické námahy terapeuta.